V starověku území dnešního Rumunska obývali Skytové, Thrákové a jejich příbuzní Dákové (na pobřeží Černého moře byly také řecké kolonie). Dácké království, které největší rozsah získalo někdy v prvním století našeho letpočtu dobyl definitivně v druhé dácké válce římský císař Traján (bylo to roku 106 n.l.). Z části území se poté stala římská provincie, kterou při stěhování národů začaly najíždět různé kmeny (římany vytlačili Gótové) a kolem šestého století se zde objevili i Slované.
Dnešní Rumuni jsou vlastně potomky všech těch kmenů, které se zde osidlovaly a které se promísily s římskými kolonisty a převzali a přiupravili jejich latinu pro vlastní potřeby. Kolem devátého století Maďaři dobyli Sedmihradsko (střed a sever dnešního Rumunska) – a to bylo součástí jejich státu až do dvacátého století. Ve století desátém území Moldavska (východ dnešního Rumunska) bylo součástí Kyjevské Rusi a po jejím rozpadu částí Haličského knižectví. Podřízené Maďarsku, ale částečně samostatná knížectví Moldavské a Valašské (jih dnešního Rumunska), vznikly kolem poloviny století čtrnáctého. Obě knížectví ale měla smůlu, byla příliš slabá na to aby se opírala expanzi svých silných sousedů Turecka, Maďarska a Polsko-litevské unie, takže neustále přecházela z jedněch rukou do druhých (občas si zachovala jakous formu omezené nezávislosti) až do století 19.
V roce 1861 došlo k formálnímu spojení knížectví Moldavského a Vlašského (dříve byly sice osvobozeny od Turků ale spadaly pod protektorát Ruska), ale stále to ještě nebyl plně samostatný stát. Ten byl vyhlášen až v roce 1877 a berlínský kongres o rok později ji také uznal. Území Rumunska se šikovnou diplomacií a zústáváním na straně vítěze zvětšovalo, nejdříve po balkánských válkách na úkor Bulharska, poté po první světové na úkor Maďarska se dokonce velikost státu téměř zdvojnásobila. Během druhé světové je ale toto štěstí opustilo, nejdříve se Rumunsko vzdalo části území ve prospěch sovětů, později zas je Němci dotlačili k návratu některých území Bulharům a Maďarům. Poté slabé Rumunsko přistoupilo k Ose, ale tu již v roce 1944 opustilo a připojilo se na poslední chvíli ke Spojencům – rumunská armáda se dokonce částečně zúčastnila osvobozování Československa. Po válce byla v roce 1947 zrušena monarchie a z Rumunsa se stala lidová republika, která přistoupila v roce 1949 do RVHP a později i k Varšavské smlouvě (i když rumunská vojska se například neúčastnila srpnové invaze do Československa v roce 1968 a Ceausescu ji i kritizoval). Diktaturu odstranila krvavá revoluce – symbolickou tečkou za převratem byla poprava Ceausescu 25. prosince 1989. V roce 2004 se Rumunsko stalo členem NATO a v roce 2007 vstoupilo do Evropské unie.