Území dnešního Chorvatska obývali nejdříve Ilyrové (například název Dalmácie pochází od ilyrského kmene Dalmatů), kteří sa na severozápadě Balkánského poloostrova začali osidlovat někdy kolem roku 1200 před naším letopočtem. Na severu se později objevili i Keltové a na ostrovech v Jadranu stejně jako v celém Středomoří byly řecké kolonie. Ilyrové vytvořili zde několik království, která v roce 168 před naším letopočtem dobyl stále mocnější Řím. Po rozpadu Říše římské na dvě části území dnešního Chorvatska připadlo Západořímské říši, později se přez ně přehnaly hordy Gótů a Hunů a nakonec v 7. století přišli Slované (v té době území ovládala Byzantská říše) a s nimi zmizeli i poslední zmínky o zdejších Ilyrech, kteří se smísili s novými pány.
Slovanský kmen Chorvatů na území, kam ho prý pozvala Byzantská říše aby stanovili štít proti Avarům, vytvořil několik knížectví. O vliv zde později s Byzancí soupeřili Frankové a Papež a Chorvati se rozhodli přijmout katolické náboženství a ne pravoslaví jejich původních patronů. Chorvatská knížectví sjednotil v 9. století kníže Trpmir I, který založil dynastii Trpmirovičů. Království Chorvatské vzniklo v roce 925 a prvním králem se stal Tomislav I. Království neustále posilovalo a bojovalo s Benátkami a Byzancí o ostrovy a města Zadar, Split a Dubrovník. Největší rozmach dosáhlo za vlády Petara Kresimira I (1058-1074), ale poté nastupoval rychlý úpadek, zvláště posilovaný náboženskými spory mezi pravoslavnými a katolíky. Oslabený stát byl dotlačen k personální unii s Maďarskem, která trvala 400 let (od roku 1102 do roku 1526).
Po bitvě u Moháče chorvatská šlechta se rozhodla, že vybere nového krále a rozhodla se pro Habsburka Ferdinanda. Ale ani vláda silnějších Habsburků neuchránila Chorvatsko před tureckou invazí. Do roku 1592 se Osmanům podařilo obsadit skoro celé království, ale již o rok později byla jejich vojska poražena. V 18. století byli Turci definitivně vytlačeni z Maďarska a Chorvatska a po pádu Napoleona byly k Rakousku připojeno i benátské pobřeží. V druhé polovině 19. století po vytvoření Rakousko-Uherska, Chorvatsko bylo autonomní částí Uherska.
Po první světové válce se Chorvatsko stalo součástí Království SHS (Srbska, Chorvatska a Slovinska), ale v Chorvatsku sílily hnutí snažící se získat nezávislost. Teoretickou nezávislost získali po porážce Jugoslávie nacistickým Německem. Vzniklo loutkový stát Chorvatsko, které bylo satelitem Německa. Po druhé světové válce se Chorvatsko stalo součástí Jugoslávie, jako jedna z jeho socialistických republik. Národnostní spory a zakořeněná nenávist mezi Srby a Chorvaty zvláště z období druhé světové války (ale jejíž kořeny jsou spíše náboženského rázu jako konflikt pravoslaví s katolicismem) vedly v 90. letech k válkám a rozpadu Jugoslávie na samostatné státy. Nezávislost Chorvatsko vyhlásilo 25. června v roce 1991 a po mnoha těžkých bojích se Srby ji definitivně udrželo.