Biertan je obec (žije zde přibližně tisíc šest set obyvatel) v jižní části Sedmihradska v župě Sybin, kterou proslavil její opevněný kostel. Ten a také velmi zachovalá architektura okolních vsí byly v roce 1993 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO, což je jen důkazem jejich velké historické, ale i turistické atraktivity.
První písemné zmínky o vesnici v místě, kde se nachází dnešní Biertan máme ze třináctého století či možná přesněji z roku 1283. Mluví ony o sedmi zdejších vískách, které platily daně a dá se předpokládat, že vznikly někdy mezi rokem 1220 až 1280. Pravděpodobně všechny byly založeny saskými osadníky (konec konců v Rumunsku je do dnešních dnů relativně velký počet lidí, jejichž předkové původně přišli z Německa). Víska se rychle rozvíjela a v patnáctém století šlo o relativně významné tržní město, které mělo přibližně pět tisíc obyvatel.
Zdejší kostel čnící na vrcholku nad městem je poprvé zmiňován na začátku patnáctého století, ale jeho podoba pochází z trochu pozdější doby. Přestavba byla zahájena v roce 1468 a k dalším úpravám docházelo ještě během celého šestnáctého století. V patnáctém století také začalo vznikat masivní opevnění, jeden z důvodů světové unikátnosti této přeci jen církevní a ne světské stavby. Hradby se neustále zdokonalovaly až do sedmnáctého století. Kostel byl obklopen třemi prstenci klasického pozdně středověkého opevnění. A to svému účelu sloužilo dobře. Biertan nebyl nikdy dobyt a tak není divu, že si ho velmi oblíbili luteránští biskupové a učinili z něj své regionální sídlo (lokální populace změnila víru během sedmnáctého století).
S klesajícím významem náboženství klesal i význam městečka Biertan. Navíc se začaly výrazněji rozvíjet jiná okolní města a tak populace postupně začala klesat a stěhovat se za prací do průmyslovějších oblastí. Obec měla ve třicátých letech přibližně dva tisíce tři sta obyvatel, ale protože velkou část stanovili němečtí Sasové, tak z logických důvodů po druhé světové tento počet ještě o něco klesl. Dnes je zde podle sčítání lidu přibližně pět procent populace přiznávající se ke germánským kořenům (ještě před osmdesáti lety to byla polovina).