V jihozápadní části ostrova Cejlon s nachází nádherný národní park Sinharaja. Jméno by se dalo do českého jazyka přeložit jako Království lvů, i když zdejší příroda poskytuje úkryt jiným šelmám a na krále zvířat zde nenarazíme (vlhké pralesy přeci jen nepatří mezi jeho loviště). Díky zajímavosti a unikátnosti zdejší přírody byl park Sinharaja zařazen na seznam UNESCO.
Podle legend Sinhálců, kteří stanoví hlavní etnickou skupinu na ostrově, kdysi dávno žil na zemi lví král, který se zamiloval a počal děti s bengálskou královnou. A potomky tohoto spojení jsou právě Singálci. Jedno z míst, kde měl jejich zvířecí praprapředek žít je právě prales Sinharaja. Legendy jsou krásné, ale kdo ví jak to skutečně bylo. Národní park je ale zajímavý nejen mýty, ale svou krásnou přírodou. To bylo oceněno již v roce 1978 kdy byl zařazen do projektu UNESCO Člověk a biosféra, který se staral o racionální a udržitelné využití přírodních zdrojů. Později se stal národním parkem a v roce 1988 byl zařazen na seznam světového přírodního dědictví Organizace spojených národů, protože se jedná o poslední velkou a člověkem nenarušenou část deštného pralesa na Srí Lance.
Atrakcí pro návštěvníka je zde mnoho. Sice lva se zde, jak už bylo zmíněno v úvodu, bohužel nedočkáme, ale z šelem určitě za zmínku stojí určitě levhart (ten je největším dravcem v Sinharaje) potulující se houštinami. Z šelem je nejčastěji potkávaná kočka cejlonská, která patří mezi nejmenší kočkovité šelmy. Také zde žije jisté množství divokých slonů, zaujmout návštěvníka mohou i opice, například nepříliš známý hulman rudolící. A dokonce se tu potuluje i pár divokých slonů, pro které byl rozvoj civilizace na ostrově téměř smtící. Park není příliš velký, v nejdelším místě má dvacet jedna kilometrů a v nejširším sedm. Ale je přeplněný zvířenou, rostlinstvem a také je hezkou ukázkou toho, jak kdysi vypadala většina Cejlonu.