Masada je starověkou izraelskou tvrzí, která je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Nachází se na vrcholu čtyřsetmetrového útesu nedaleko Mrtvého moře na východním okraji Judské pouště. Není to jen další obyčejná historická památka, je to také symbol odvahy a základ sebevědomí moderního státu Izrael.
Podle informací z díla Josepha Flavia (slavného antického historika židovského původu) Masadu nechal postavit král Herodes někdy kolem roku 30 před naším letopočtem. Možná přesnější by bylo říci, že ji nepostavil, ale zmodernizoval, protože už o deset let dříve se v jakémsi zdejším opevnění (údajně pocházelo z prvního či dokonce druhého století před naším letopočtem) ukrýval před pronásledováním. Herodes zvětšil a rozšířil původní hradby a hlavně vystavěl velké nádrže na vodu a skladiště potravin, které v případě obléhání měly učinit tvrz téměř nedobytnou. Také zde postavil dva paláce pro sebe a svůj doprovod, sám často Masadu navštěvoval.
Architektonické snahy Heroda byly určitě obdivuhodné, ale nejsou důvodem, proč je tato pevnost pro Izrael tak významná. Slavná chvíle Masady přišla během židovského povstání, které vybuchlo v roce 66 našeho letopočtu. Masadu obsadili radikální zéloti, kterým se lstí podařilo odstranit zdejší římskou posádku. Ti zde také postavili synagogu, která je označována za nejstarší takovou stavbu v Izraeli. V roce 72 pod hradby přitáhlo vojsko Lucia Flavia Silvy o síle jedné legie, s pomocnými sbory se jednalo téměř o patnáct tisíc lidí. V pevnosti se v té době ukrývalo necelý tisíc obránců, z toho část ale stanovily ženy a děti. K tvrzi nebyl jednoduchý přístup, hlavní cesta byla pro útok de facto nepoužitelná. Proto se Římané rozhodli navršit na západní straně velkou rampu, ze které vedli později své útoky. Obléhání trvalo přibližně rok a ve chvíli, kdy obráncům bylo jasné, že už se delší dobu neudrží, rozhodli se místo potupné porážky (která by byla spojena s otroctvím) raději zvolit smrt a téměř všichni (podle Josepha Flavia se zachránily jen dvě ženy a pět dětí)spáchali hromadnou sebevraždu. Masada byla později obsazena římskou posádkou, nějaký čas zde žili byzantští mniši a nakonec byla přibližně v sedmém století opuštěna.
Návštěvník pevnosti se může k ní vydat po úzké strmé cestě a nebo vyjet lanovkou. Část staveb bylo zrekonstruováno, obnovily se i zajímavé fresky. V dnešní době se zde nachází muzeum (byly zde také nalezeny velmi zajímavé svitky), ale tvrz je hlavně místem, kde skládají přísahu izraelští vojáci. Během slavnosti hrdě přísahají, Masada už nikdy nebude dobyta.