Hitlerovo Vlčí doupě – Wolfsschanze

Vlčí doupě, které bylo v letech 1941 až 1944 Hitlerovým hlavním stanem, se nachází v bývalém Východním Prusku na Mazurech. To právě zde se odehrál téměř úspěšný atentát na Hitlera, který byl později mimo jiné inspirací i pro film Valkýra. Vyrazit tam můžete z Ketrzyna, Gizycka nebo i z Wegorzewa.

Rozhodnutí o tom, že Hitler bude potřebovat své Vlčí doupě, padlo v roce 1940. Místo v mazurských lesích bylo vybráno z několika důvodů. Za prvé se nacházelo blízko hranic se Sovětským svazem a plány na válku už byly v plném proudu. Druhý důvod byla vzdálenost od různých obydlených míst, což zaručovalo výrazně větší utajení. Zároveň zde ale bylo vlakové spojení mezi Kerzynem a Wegorzewem, které zaručovalo rychlý a jednoduchý přísun stavebního materiálu. Dalším významným důvodem pro vznik Vůdcova hlavního stanu právě ze bylo, že Východní Prusy byly velmi opevněným regionem, dobře připraveným na válku – a zde navíc jezera a bažiny vytvářely přirozenou obranu. Na výstavbě tohoto díla se podílelo podle různých odhadů až do dvaceti tisíc pracovníků.  Ačkoliv se dost často spekuluje o zapojení válečných zajatců, tato nebyla nikdy žádným věrohodným dokladem potvrzena. Výstavbu prováděla Todtova organizace a šlo o utajený projekt, oficiálně zde měly vznikat chemické závody. Nasazení dělníci nepracovali déle než půl roku, pak byli přesouváni na jiná vzdálená místa. Vlčí doupě bylo k práci připraveno již v květu 1941, ale neustále se pracovalo na jeho zvětšení a vylepšení. Stavební práce probíhaly de facto až do posledního dne Hitlerova pobytu zde. V první fázi postavili základní spíše lehčí bunkry, cihlové a dřevěné domy. V druhé se přistavovalo k již existujícím stavbám různé funkční dodatky a vylepšení komfortu. Ve třetí, která probíhala v roce 1944, se Němci chystali na blížící se Rudou armádu a začali bunkry zesilovat další vrstvou pevnějšího betonu. Celkové náklady na stavbu se odhadovaly na necelých čtyřicet milionů marek, ale ve vojenské polootrocké ekonomice nacistického Německa to příliš neznamenalo. Když se v listopadu roku 1944 Vlčí hnízdo ocitlo příliš blízko fronty, hlavní velení se rozhodlo pro přesun do Zossen poblíž Berlína. Byl vydán rozkaz k likvidaci Wolfschanze, který byl těsně před vstupem rudoarmějců v noci z 24. na 25. ledna vykonán. Odhaduje se, že na jeden bunkr bylo nutno použít až osm tun TNT. Od výbuchů tehdy praskal led na blízkých jezerech a kusy betonu létaly až do třicetimetrové vzdálenosti. O dva dny později bylo opuštěné a poničené Vlčí doupě bez boje obsazeno. Ale místo bylo ještě mnoho let naprosto nepřístupné. Až do roku 1955 zde ženisté odstraňovali desetitisíce min.

Vlčí doupě bylo svého času de facto malým městečkem (žilo zde kolem dvou tisíc lidí). Dělilo se na tři bezpečnostní zóny. Ta první nejdůležitější se nacházela samozřejmě ve středu. Zde měli svá sídla Hitler, Göring či Bormann. Zde se nacházel i veškerý technický servis jako lékaři, šoféři, sestřičky apod. Kromě toho zde byly dvě čajovny, restaurace, kino, dvě kasina a sauna. Ve druhé zóně se nacházely budovy ozbrojených sil a také hlavní bunkr velitele Vlčího doupěte. Třetí zóna chránila dvě předešlé a v ní se nacházely kasárna pro vojáky a protitanková i protiletecká ochrana. Celkem mělo Vlčí doupě osm téměř nezničitelných protileteckých bunkrů, které měly až osm metrů tlusté betonové stropy, mnoho menších bunkrů, se stěnami dva metry silnými, zděné domy s ocelovými okenicemi a dřevěná kasárna. Většina budov zde měla ploché střechy, které osázela zahradnická firma ze Stuttgartu zelení a vše bylo doplněno umělými stromy – mezi budovami a stromy byly ještě  nataženy maskovací sítě, takže Vlčí doupě z leteckého pohledu vypadalo jako velmi hustý les. Hitlerův hlavní stan nebyl jediným vojenským objektem v oblasti. Na jedné straně si nacisté nepřáli držet všechna vejce v jednom košíku (sami dobře věděli, jak rychlý a úspěšný může být například útok parašutistů nebo masivní bombardování, a během takového útoku na Vlčí doupě přece nemohlo zemřít celé vedení Třetí Říše), na druhé potřebovali rychlý přesun informací pro lepší koordinaci útoku na Sověty. Proto ve vzdálenosti 6 až 70 kilometrů od Vlčího doupěte, jejich rozptýlení nejlépe ukáže mapa, vznikly další velitelské objekty a velíny různých důležitých nacistických hodnostářů. Nejdůležitější se nacházel sedmnáct kilometrů odsud, bylo to hlavní velení pozemních sil. Jejich štáb také byl velmi rozsáhlý. Ve sto dvaceti budovách objektu Mauerwald, ležícího u západního pobřeží jezera Mamry,  průběžně pracovalo kolem půl druhého tisíce vojáků a důstojníků.

Pokud navštívíte Vlčí doupě, můžete pak dále po celém regionu Mazur pokračovat Na temné nacistické stopě.