Marakéš (nebo také Marrakesh, Marrakech či Murakush) je jedno z bývalých hlavních měst Maroka (také se Maroku tehdy říkalo Království Marakéše). Dnes ho obývá více jak jeden milion obyvatel a je třetím nevětším marockým městem. Spojení se světem zajišťuje Mezinárodní letiště Menara, se zbytkem Maroka ho spojuje jak dálnice tak železnice.
Aby člověk poznal duši tohoto města musí se bezpodmínečně projít po uzounkých uličkách a zákoutích Marakéše, kterému se také říká červené město – a to z důvodu červeně lososových cihel, které jako by planou zvláště při západu slunce. Za návštěvu stojí mešity, paláce například Palais De La Bahia, muzeum, souk nebo vlastně celá medina, přesycená zápachem kůže. Velikou atrakcí města je náměstí Djemaa el-Fna, které hostí veliký bazar a je plné krotitelů hadů, kouzelníků, akrobatů či vypravěčů pohádek. Zvláště zajímavé je podvečer a v noci kdy se plní jak návštěvníky tak i místními, kteří se vypraví sem ochutnat mořské plody, chlebové placky, šneky nebo i další lokální speciality. Marakéš dokáže získat snad každého svoji neopakovatelnou atmosférou, kterou mimo léto může pro oko Evropana ještě podtrhnout pohled na zasněžené vrcholky Atlasu u jehož stop město leží.
V roce 1985 Marakéš byl zaznamenán i světovou organizací UNESCO, která zdejší medinu zapsala na svůj seznam světového dědictví – což také patří k naprosto jasným ukazatelům vysoké celosvětové hodnoty (a podle asi i vkusu většiny lidí i krásy) památek v Marakéši. Nachází se zde mešita Kutubijja (se sedmdesátimetrovým čtverhranným minaretem) , mešita a medresa (škola) Aliho ibn Jusufa nebo nám také středověký Marakéš může nabídnout mauzolea a hrobky Saadů, které jsou perfektní ukázkou krás jaké v sobě ukrývá arabská architektura. No a nesmí se zapomenout na náměstí Jamaa el Fnaa (Djemaa el Fna), které je centrálním bodem zdejší mediny a tady návštěvník Marakéše může také v noci ochutnat tisíce a jednu zdejší specialitu, zhlédnout tisíc a jedno kouzlo, zaklínače hadů či vyprávěče bajek a zkazek.