Podgorica je největší a zároveň hlavní město Černé Hory. Má více jak sto tisíc obyvatel a to je kolem čtvrtiny celé populace celého státu. Paradoxně, ačkoliv Černá Hora je velmi hornatý stát, jeho metropole je položena ve výšce pouhých 44 metrů nad mořem, při soutoku řek Ribnica a Morača.
Nejstarší známý název města je Birziminium. Nešlo o nějaké významné centrum, ale jen o jakousi osadu. Pozdější pevnost, která byla v těchto místech nosila až do roku 1326 jméno Ribnica, podle řeky, která městem protéká. Přesněji rok 1326 je rokem, kdy se poprvé v historii objevilo jméno Podgorica. A nešlo už jen o nějakou malou osadu či pevnůstku, ale regionální obchodní a správní centrum. Majitelé města se střídali, jednou to byli Srbové, jindy Benátčané a samozřejmě velmi silný otisk v historii Podgorice měli i Turci, jejichž mocná Osmanská říše ovládala (či možná v případě Černé Hory snažila se ovládat) zdejší region několik staletí. Po vzniku samostatného Černohorského knížectví se město začalo velmi rychle rozvíjet a tento rozvoj ještě zrychlilo vyhlášení Černohorského království v roce 1910 – tehdy se také stala největším městem státu, i když metropolí byla stále historická Cetinje. Během druhé světové byla Podgorica velmi silně poničena nálety, po osvobození a vzniku socialistické Jugoslávie byla přejmenovaná na Titograd – podle jména tehdejšího vůdce a zakladatele tohoto státu Tita. K obnovení původního názvu došlo v roce 1992 a po vyhlášení samostatné Černé Hory se Podgorica stala i jejím hlavním městem.
Asi historicky nejvýznamnější památka není přímo ve městě ale v jeho blízkosti. Jedná se o historické město Medun, který pamatuje dokonce i předantické časy. Jednou ze zajímavějších architektonicky staveb, které přitom nemají mnoho let, je kostel Vzkříšení Ježíše Krista, který začal vznikat na začátku devadesátých let … dvacátého století. A přesto bývá často považován za jednu z hezčích pravoslavných staveb na celém území bývalé Jugoslávie. Původní památky je možno najít na místě Starého města, ale mnoho staletí se v nich nekryje. Konec konců k rozvoji města došlo až po vyhlášení samostatnosti a proto i památky jsou spíše z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Mezi takové patří například Zimní královský palác, královské zahrady a oranžerie.