Postupim (často i u nás uváděný svým německým jménem Potsdam) je hlavní město německé spolkové země Braniborsko. Leží nad řekou Havolou. Má přibližně sto padesát tisíc obyvatel a je důležitým kulturním a vědeckým centrem země. Jde o velmi mladé sídlo, díky zdejším univerzitám 10-20 procent populace jsou mladí lidé.
První stopy přítomnosti člověka na místech, kde se dnes nachází Postupim jsou z doby bronzové. Pro člověka z české kotliny bude určitě zajímavý fakt, že jde původně o … slovanské sídlo. Byl to jeden z hradů či hradišť jaké zde založili Havolané neboli Lutici, kteří patřili mezi západoslovanské kmeny usídlené mezi Labem a Odrou. Zdejší Slovani byli ale nakonec ve dvanáctém století dobyti Sasy a postupně asimilování a zgermanizováni. Oblast, která se stala součástí Svaté říše římské, byla označena jako jako Braniborská Marka. V Poztupimi (západoslovansky Pod duby) vznikl germánský hrad a kolem něj osada Potsdam, která brzy získala také městská práva. Do konce sedmnáctého století rozvoj města byl jako na houpačce. Díky nestabilní situaci v německých státech jednou se rozvíjelo, jindy zase bylo dobýváno a upadalo a tak neustále do kolečka. Jeho rozvoj zaručil až růst významu Pruska. Fridrich Vilém I. otec slavného Fridricha Velikého si město oblíbil a nechal zde rozestavět svůj palác. Také tím, že zajistil svobodu vyznání, město přitáhlo pilné a schopné obyvatelstvo, které se i v následujících letech přičinilo k jeho rozvoji. V roce 1815 se město stalo metropolí Braniborska o v roce 1838 vyjely první vlaky po železnici do Berlína. O status oficiální královské rezidence Postupim přišel po první světové, kdy Německo bylo, mimochodem také z tohoto města, vyhlášeno republikou. Zde byla také Adolfem Hitlerem vyhlášena 15. března roku 1933 Třetí říše. Konec války díky náletům znamenal pro město velké ztráty a v srpnu roku 1945 byla právě zde slavná Postupimská konference, která znamenala definitivní konec druhé světové.
Velkou zajímavostí je zdejší filmové studio Babelsberg. Jde de facto o první filmové studio takové velikosti a významu na světě, které vzniklo v roce 1912. Pro turistu je téměř povinností návštěva Sanssouci. Jde o palácový komplex obklopený parky, který nechal vystavět v rokokovém stylu Fridrich Veliký (a jeho velký architektonicko kulturní význam potvrzuje i zápis tohoto místa na seznam UNESCO z roku 1990). A kdo se chce podívat, kde se po válce rozhodoval osud nejen Německa, ale vlastně celé poválečné Evropy, ten by měl navštívit Cecilienhof. Rozhodně je také zdejší architektonický představitel eklektismu, jakým je katolický kostel Petra a Pavla z druhé poloviny devatenáctého století.