Ve starověku území dnešního Bulharska obývaly thrácké kmeny. Pobřeží Bulharska bylo od 8. století před naším letopočtem i cílem různých kolonizačních výprav Řeků (původ měst jako Nesber či Varna). Ve čtvrtém století území ovládl Filip Makedonský (v podobném období se přes region převalili i Keltové). Ve druhém století před naším letopočtem dnešní Bulharsko ovládli Římané a po rozdělení jejich říše připadla provincie Thrácie Byzanci.
V 6. století našeho letopočtu sem ze severu dorazily slovanské kmeny, které v 7. století ovládli Protobulhaři, kmen tatarskotureckého původu, kteří zde vytvořili v roce 681 silný státní útvar. Jeho zakladatel chán Isperich Asparuch ve spojení se Slovany porazil Byzantskou říši a získal tak nezávislost. Jeho následníci splynuli s původním většinovým obyvatelstvem a tím vlastně vytvořili dnešní Bulhary. V devátém století po prohrané válce s Byzancí Bulharsko přijalo křest. V desátém století nastal největší rozmach prvního Bulharska, došlo k vyhraným válkám s Byzantskou říší a rozšíření území, ale tehdy obvyklé feudální a náboženské spory spojené s válečnými vyčerpáními obrátili kartu štěstěny a Bulharsko bylo postupně Byzancí zatlačováno a v roce 1018 pohlceno.
Druhý bulharský stát vznikl v roce 1187, kdy se podařilo Bulharům shodit jho Cařihradu. Novým hlavním městem se stalo Veliké Trnovo. Největší rozkvět, jak kulturní tak teritoriální (obsadil Bělehrad a sahal až k Albánii), druhého státu připadá na druhou polovinu století třináctého, ale jeho finální úpadek začíná již v roce 1383, kdy se Bulharsko rozdělilo na menší útvary, z nichž nejvýznamnější bylo trnovské a vidinské carství. Takto oslabený státní útvar nestanovil téměř žádný problém pro expanzi Osmanské říše, kteří postupně dobyli oba státy (1393 a 1396) a ovládli tak Bulharsko na 500 let.
Turci zlikvidovali místní šlechtu, půdu rozdali vlastním úředníkům a vojákům. Zdejší pravoslavnou církev podřídili patriarchovi Cařihradu. Během jejich nadvlády zde co chvíli vybuchla povstání (první již v roce 1408 a největší v letech 1598, 1686 a 1737), která ale vždy byla brutálně potlačena. Z jedné strany turecká nadvláda přinesla velmi tvrdý útlak politický, ale z druhé strany Turci byli dobrými správci obsazených území a díky tomu se rozvíjel obchod, města relativně kvetla a i životní úroveň jak na tu dobu nebyla nejhorší. Rostoucí vliv Ruska v regionu pomohl národnímu obrození, které zde začalo již v druhé polovině 18. století, jako akce šířící se z klášterů, jejíž prvotní cíl byl rozvoj jazyka, literatury a zájmu o historii. Toto obrození se týkalo ale spíše elit, normální lidi nijak výrazněji neoslovilo. Proto i výbuch povstání v roce 1786 skončil neúspěchem. Po něm ale následovaly tak tvrdé represe ze strany Turecka, že vzbudily pohoršení v celé Evropě a daly Rusku pretekst k válce. Tuto válku 1877-78 Rusko vyhrálo a vznikl nový bulharský stát. Podle předběžných dohod měl sahat až k Egejskému moři, ale západní mocnosti tuto verzi silně zredukovali a povolili vznik jen menšího knížectví na severu, které bylo ještě oficiálně (ale de facto spíše ne) vazalem Turecka. Díky povstání a následném spojení ve východní Rumelii, která předtím patřilo stále Turecku síla nového Bulharska vzrostla, ale na oficiální mezinárodní uznání muselo Bulharsko počkat až do roku 1908.
Nový silný stát ve spojení se sousedy se zúčastnil 1. balkánské války v roce 1912, ve které získalo porazili Turecko a Bulharsko získalo nová území, ale nespokojenost mezi spojenci při dělení teritoriálních zisků vedla o rok později k 2. balkánské válce, kterou Bulharsko prohrálo a o územní zisky přišlo. To vedlo i k přistoupení Bulharska v roce 1915 do první světové války na straně Centrálních mocností a po jejich porážce k dalším územním ztrátám. Vnitropolitická a ekonomická situace vedla Bulharsko k rozhodnutí připojit se i během druhé světové války k Německu, ale v roce 1944, po vstupu sovětských armád na jeho území, změnilo stranu (sovětům se téměř nekladl žádný odpor, naopak byli vítání) a Bulharsko se připojilo ke Spojencům. Po válce podobně jako u jiných sovětských satelitů zde nastoupila tvrdá komunistická vláda, která padla v roce 1989. V roce 2004 Bulharsko vstoupilo do NATO a od 1. ledna 2007 je členem Evropské Unie.