První známé osidlování Islandu začalo někdy kolem osmého století našeho letopočtu. Osadníky byli hlavně norští mořeplavci, ale také irští kněží. Postupně zde Vikingové vytvořili zvláštní státní útvar opírající se převážně o vládu starších, později v roce 930 zde vznikl fungující až do dnešních dnů sněm Althing.
Kolem roku tisíc se islanďané objevili Grónsko a také se stali pravděpodobně prvními Evropany, kteří stanuli na americkém kontinentu. Ve stejném období se Island christianizoval. V roce 1264 mu začalo vládnout Norsko (po předcházejícím čtyřicetiletém období občanských válek). Díky tomu se v roce 1397 stalou součástí Kalmárské unie, neboli státního útvaru ovládaného Dánskem. V šestnáctém století král vynutil reformaci a změnu náboženství na luteránské. Osmnácté století bylo jedním z nejtragičtějších, kdy Island byl postižen přírodními katastrofami, hladomorem a epidemiemi. V devatenáctém století, pod tlakem tehdy obvyklého národního uvědomování, Dánsko přiznalo v roce 1874 omezenou autonomii na základě vlastní ústavy, klasickou autonomii získal Island v roce 1904.
V roce 1918 se Island stal nezávislým státem, který ale zůstal v personální unii s Dánským královstvím, tato unie byla ukončena v roce 1944, kdy se Island v referendu prohlásil republikou (v roce 1940 když Dánsko obsadila nacistická vojska, Island byl obsazen britskou armádou). V padesátých letech se Island, plně závislý na rybolovu, rozhodl rozšířit své teritoriální vody a tím vyvolal tzv. Tresčí války, které se potom ozvaly znovu v sedmdesátých letech. Druhou stranou byla Británie, která na ochranu svých lodí povolala i válečné námořnictvo. Jenže Island nakonec pohrozil uzavřením základen NATO na svém území a jeho požadavkům bylo vyhověno. Během těchto zvláštních válek nedošlo k obětem na životech, jen k poničení několika lodí.
Island byl velmi rychle hospodářsky rostoucím státem, který ale velmi tvrdě udeřila finanční krize v roce 2008, která de facto smetla jeho bankovní systém a dluhy a záruky přerůstaly islandský domácí produkt. Krizová situace vyústila jednak v referendum, ve kterém občané odmítli bankovní závazky vůči občanům jiných zemí a také v podání přihlášky do Evropské unie, která by měla být pro Island jakousi zárukou větší hospodářské stability.