Prvním známým kmenem, který se usídlil na území dnešní Itálie byli Ligurové. V VIII. století před naším letopočtem zde získali největší moc Etruskové, jejichž civilizace byla de facto podobná řeckým městským státům. V roce 509 p.n.l. se z nadvlády etruských králů vymanil Řím, založil republiku a nastartoval cestu ke svému velkému růstu. Vláda v Římě byla rozdělena mezi dva konzuly, kteří byli voleni na jeden rok.
Římané rychle sjednotili nebo porazili zbylé kmeny na Apeninském poloostrově a ve III. století p.n.l. začali dobývat i jiná území v okolí Středozemního moře. Postupné vytváření obrovské říše, která se opírala na otrocké práci, ji pomalu dotlačilo ke změnám ve vnitřní politice, neboť republika byla jen zdrojen neustálých svárů a korupce. Po bouřlivém období občanských válek v I. století p.n.l. diktátorskou moc převzal do svých rukou slavný vojevůdce Julius Caesar. Ani jeho odstranění v roce 44 p.n.l. již nebylo schopno republiku (skutečnou, formálně existovala i se Senátem ještě docela dlouho) zachránit. Vládu po něm přejal adoptivní syn Augustus, jehož panování bylo jedním z vrcholů moci římského státu. Byť se Římská říše ještě rozrůstala, tak neustále se objevovaly nové a nové problémy spojené jak s hospodářským systémem tak ale i s rozlohou. Postupný úpadek nezastavily ani Diokleciánovy ani Konstantinovy reformy. Nezabrzdil ho ani definitivní přechod k absolutní moci ani zavedení křesťanství. Úpadek se jasně začal rýsovat od poloviny III. století během výraznějších nájezdů Gotů, Hunů a Franků. V roce 395 byla říše rozdělena na dvě části, východní a západní. Poslední západořímský císař, Romulus Augusus, byl sesazen roku 476 Odoakerem, který na Apeninském poloostrově vytvořil království Ostrogótů.
I když Říše římská zanikla o její odkaz se bojovalo další staletí. Noví pánové zachovali křesťanství stejně jako organiyace církve a to jen posílilo v budoucnu odkazy na slavnou historii vládců světa. Když se na severu Itálie objevili Langobardové, papež požádal o pomoc Franky a jejich vládce Pipin Krátký je nejen porazil, ale i věnoval papeži rozsáhlá území, která se stala základem Papežského státu. V roce 962 Řím ovládl německý císař Ota I. a nechal se zde papežem korunovat na císaře Svaté říše římské (byť z jiného hlediska prvním císařem obnovené říše byl již Karel Veliký o 160 let dříve). Druhá polovina století X. a století XI. byly obdobím neustálých sporů mezi císaři a papeži, o to kdo má skutečnou vládu nad kým. To vedlo k oslabení obou stran a začala růst moc městských států či kupeckých republik v Itálii – od století XII. jich lze zde napočítat kolem 200. Ačkoliv tyto státy mezi sebou neustále bojovaly, tak období XIV. a XV. století je považováno za období jejich největšího rozkvětu, konec konců to právě oni dali světu renesanci, díky které člověk začal postupně odsouvat bludy temného středověku. Jih Itálie měl ale tehdy jiný osud. V IX. padlo do rukou arabských, ta později vytlačili Normani a po nich nastoupila dominace španělských králů na jihu.
Století XVI. a XVII. jsou obdobím postupného ekonomického úpadku Itálie, celoevropský politický význam papeže po reformaci a mnoha náboženských bojích také poklesl. Slabá Itálie byla jednoduchým soustem pro dobyvačného Napoleona, ale mělo to pro zemi blahodárné důsledky. Padl feudalismus a začaly se rodit celonárodní sjednotitelské tendence. Ty na konec uspěly a po národně osvobozeneckých bojích byl v roce 1870 připojen Řím a králem celé Itálie se stal Viktor Emanuel. Země ale byla stále hospodářsky zaostalá a ekonomická i politická slabost spojená s nespokojeností po první světové válce pomohly ke zrodu fašismu a nástupu Benita Mussoliniho. Ten po počátečních hospodářských úspěších začal pomýšlet na další expanzi, spojil se s Hitlerem a zatáhl zemi do války ve které byla Itálie de facto poražena (sice Mussolini byl odstraněn již v roce 1943, ale země byla okamžitě obsazena pro změnu Německem). Po válce došlo k ostranění monarchie, nastolení republiky (od roku 1946) , v roce 1949 Itálie vstoupila do NATO a v roce 1957 byla Itálie spoluzakladatelem Evropského hospodářského společenství, ze kterého se v roce 1993 stala Evropská Unie .