Prvními známými obyvateli Slovinska byli podobně jako v na celém území bývalé Jugoslávie Ilyrové, kteří sem přišli někdy kolem roku 1200 před naším letopočtem. Kolem roku 400 před naším letopočtem seme pronikly i Keltské kmeny, ale ty původní obyvatele nevytlačili. Založili také zde keltské království Noricum. Po keltské přítomnosti zde zůstalo i několik názvů jako například řeká Sáva nebo jezero Bohinj. Kolem prvního století před naším letopočtem na území Noricum začali tlačit římané a plné obsazení a začlenění do Říše římské se datuje kolem roku 10 před naším letopočtem. Římané zde zakládali vojenské tábory, které se později staly městy, příkladem je například Emona, dnešní Lublaň nebo Celeia dnešní Celje. Vládu Říma ve Slovinsku ukončily neustálé barbarské nájezdy, nejdříve v pátém století Hunů, potom Ostrogótů a Langobardů.
První fáze slovanského osídlení začala někdy kolem roku 550, kdy kmeny pravděpodobně z území Moravy rozšiřovaly svoji působnost dále na jih. Další přišla o 20 let později, kdy Langobardi se vycouvali zpět do severní Itálie a Slovani pravděpodobně i s pomocí Avarů obsadili vysídlená území. Došlo zde ke konfliktům s Bavory, kteří sice na začátku vyhráli, ale později spojená vojska Slovanů a Avarů je porazila a území dnešního Slovinska se stalo nárazníkem mezi Franky a Avary. Avarské dominace se zdejší Slovani zbavili během vzniku Sámovy říše, na začátku 7. století. Po rozpadu Sámovy říše zde vznikl první nezávislý státní útvar vévodství Karantánie se sídlem na Knském hradě v dnešních Korutanech. Tento státní útvar se po sto letech dostal pod nadvládu francké říše od jejíchž misionářů slovinské obyvatelstvo přijalo křesťanství. V té době i začala určitá germanizace místního obyvatelstva, protože frančtí vládci dosazovali na nejdůležitější stanoviska prověřené Němce. Během oslabení francké říše v druhé polovině 9. století zde nakrátko vzniklo nezávislé Slovinské království v dolní Panonii knížete Kocela, ale již kolem roku 900 území obsadili Maďaři, které později vytlačili znovu Němci.
Od desátého století začala silná germanizace celého území, staronoví páni znovu sem zavedli své vlastní úředníky a šlechtu. Ale slovanský jazyk se udržel, zvláště díky působení duchovních, první záznamy slovinštiny pochází právě někdy z tohoto období a mají náboženský charakter a slovincům se podařilo až do 15. století volit vojvodu ve slovinském jazyce. Ve 13. století se český král Přemysl Otakar pokusil sjednotit slovanské země a na osm let dosáhl až k Jaderskému moři, ale těmto plánům se postavila prohraná bitva na Moravském poli v roce 1278 (i když z jiného hlediska šlo jen o hádky v „rodině“, protože České království stejně jako Rakousko bylo součástí německé říše římské). Během reformace v 16. století došlo k dalšímu rozvoji slovinštiny a jistému národnímu obrození. Ačkoliv většina populace se tehdy přiklonila k protestantismu, tak Ferdinand Habsburský podobně jako v Čechách později provedl úspěšnou rekatolizaci ve Slovinsku. V 18. století se začalo Slovinsko rychle hospodářsky rozvíjet, pomohly tomu zákony o námořní plavbě a vznik volných přístavů v Rijece a Trestu, z nichž profitovala nejvíce právě blízká slovinská města. Rakouská nadvláda, ve Slovinsku s krátkou čtyřletou pauzou na napoleonskou epizodu na začátku 19. století, trvala téměř tisíc let až do roku 1918 a rozpadu Rakousko Uherska.
V roce 1918 se Slovinci rozhodli vstoupit do nově vznikajícího státu nazvaného Království SHS (Srbska, Chorvatska a Slovinska) pod vládou krále Petra I. V roce 1929 se toto království přejmenovalo na Království Jugoslávie. Během druhé světové války, po porážce Jugoslávie bylo slovinské území rozděleno mezi Třetí Říši, Maďarsko a Itálii. Na konci roku 1945 po osvobození dochází i ke zrušení Království Jugoslávie a ke vzniku Titovy republiky. Pro Čechy bylo tehdy Slovinsko územím, přes které se dostávali na západ, zvláště v a po roce 1968. V prosinci roku 1990 se 88 procent Slovinců rozhodlo pro nezávislost a o půl roku později 25. června roku 1991 ji i vyhlásilo. Následovala krátká téměř nekrvavá (67 obětí) desetidenní válka a Jugoslávská armáda opustila území Slovinska. O jedenáct měsíců později se Slovinsko stalo členem OSN.