Zadar je metropolí severní Dalmácie (a ne oblíbenou postavičkou reklamních klipů jednoho mobilního operátora) u pobřeží Jaderského moře. Žije v něm necelých sto tisíc obyvatel. Jedná se nejen o důležité průmyslové centrum, ale je významný i z hlediska kultury. Nachází se zde vysoká škola, muzea a mnoho zajímavých památek.
Známá historie Zadaru sahá někam do čtvrtého či pátého století před naším letopočtem, kdy zde existovala illyrská osada. Později region ovládl mocný Řím a vzniklo zde město Jadrea, které v dobách Caesarových a Augustových získalo opevnění a mnohé významné administrativní budovy. Na začátku sedmého století nájezdníci zničili Solin a díky tomu se Zadar stal novým hlavním městem byzantské Dalmácie. Tehdy pomalu do regionu začalo přicházet slovanské obyvatelstvo. Po osvobození od byzantských vlivů až do desátého století měl Zadar status svobodného města, později uznal svrchovanost chorvatských králů. Chorvaty později zastoupili Benátčané, patnácté a šestnácté století jsou obdobím bujného rozmachu města a zdejší architektury a kultury. Později se zde objevili Turci, které následně vytlačilo Rakousko (a Rakousko-Uhersko). Po první světové zdejší území připadlo až do roku 1947 Itálii a bylo její miniaturní provincií (Zara). Od roku 1947 se stal součástí Jugoslávie a od jejího rozpadu v roce 1991 je chorvatským městem.
Zadar a jeho kouzelné úzké uličky si určitě najdou mnoho nadšených fanoušků, kterým při cestování jde nejen o to povalování na pláži, ale také o nějakou tu dávku historie či vzácnější architektury. Nejvýznamnější a nejzajímavější jsou asi římské fórum a ruiny antických budov. Okolí fóra je také centrum některých kulturních událostí v létě a v blízkém benediktinském klášteře můžeme obdivovat bohaté sbírky muzea vystavujícího sakrální umění. Velmi zajímavou budovou je zdejší románská katedrála sv. Anastásie, přeci jen jde o stavbu, která krásou a rozmachem se vymyká trochu klasickým románským budovám, na jaké jsme zvyklí z naší země. A hned vedle je kostel sv. Donata, který je dokonce ze století devátého a takovou stavbu tehdejší české země vůbec nepoznaly (tato rotunda má na výšku téměř třicet metrů…). Při jeho výstavbě byl využit stavební materiál z starých antických budov, což lze do dnes na budově poznat.